Vito Scalleta - Vrabci
Jednou takhle na zastávce,
chytil sem do ruky vrabce.
Trošku se mi cukal,
až sem z toho pukal.
Do ucha mi pošeptal,
že mu bratr obličej poleptal.
Musel se s ním prát,
a proto ho nemá rád.
Pak přiletěla vrabčice byla to velká dračice.
Neměla žádné vady,
ale velké vnady.
Až mu z toho stouplo peří,
tuhle báseň mi beztak nikdo nevěří.
Už mi jede autobus,
tak čus.
Báseň od dalšího italského básníka. Doufáme že se vám líbila :)